SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Pokud se chystáš svařovat CO2( MAG) na rozumné úrovni tak tě čeká dost práce. Na svařovaných konstrukcích je potřeba celkem dost svářečských zkoušek podle EN (podle typů a tlouštěk materiálů a podle typů svárů a jejich svařovacích poloh). Se svařováním MIG je to ještě trochu složitější, protože ne všechny Svářečské školy mají certifikaci pro různé nerezy a Al materiály.
Představa, že ruční metody MIG/MAG jsou nějak snazší než MMA či TIG je dost nepřesná, protože bývají problémy s RTG zkouškami i s mechanoskopií. Na konstrukcích je ale MAG nejproduktivnější, hlavně pokud se nemusí provádět masivní kontroly svárů. Vizuální kontrola  se provádí  před, během i po svařování, obvykle podle norem ČSN EN ISO 17637, a měla by vždy předcházet jiným, pokročilejším NDT metodám.

Máš o tom trochu nepřesnou představu. Najdi si na netu EN normy pro svařování MAG a pečlivě čti. Zjistíš, že neexistuje žádná univerzální EN zkouška na MAG, ale podle toho, co a jak se bude svařovat, je nutné rozsah a typ zkoušek doladit. Tipuju, že takových zkoušek budeš potřebovat min. 5. A každá ve Svářečské škole něco stojí, pokud se nedělá přímo ve firmě při svařování WPQR. Nastuduj si i informace o svařovacxích polohách a jejich vazbě na jednotlivé MAG zkoušky. Zažil jsem ve firmě uchazeče o zaměstnání, který hrdě tvrdil, že má EN zkoušky MAG. Svářečský Certifikát měl jen na polohy PA a PB pro materiály skupin 1, 2 a 3 pro tloušťky 3 až 6 mm. Jenže ve firmě se zrovna svařovaly jiné skupiny materiálů v tl 1,5 až 6 mm. Nebyl proto ve firmě využitelný a o nějakém doplnění zkoušek ve vlastní režii nechtěl slyšet.

Úřední šiml se musí pořádně nakrmit, jinak to nejde.

Duležité je jak dlouho certifikát o úspěšné zkoušce platí. Pokud by to bylo na vždy tak se to vyplatí. Mam obavu, že styl je stejný jako v oblasti informatiky a na ní navázaných oblastí. 3 dny školení, pak po čase zkouška a 60 tisíc je v háji. Platnost certifikátu od 2 do 5 let a můžete jit na zkoušku znovu. Ta je 5-10 tisíc Kč. Holt tvůrci školeného obsahu musejí z něčeho žít a mít zisky a to by nešlo pokud by certifikát byl doživotní.
Zase si říkejte že se tím oddělí zrno od plev, neboli získá konkurenční výhoda a za tu se platí. Bud tím že zakázku získáte a druhý ne, nebo že je zakázka líp honorovaná.

Díky. Rozumím Vašemu pohledu na věc. 3 roky platnosti je o 50% víc než bylo dřív, stejně to za moc nestojí. Čím tak krátkou lhůtu odůvodňují? Že se tak rychle mění předpisy a je potřeba vzdělávat - to mi připadá jako blbost. Mam zkušenost z IT kde lze mluvit o rozvoji technologií, postupů, zabezpečení ..., ale u svařování?

Oddělení zrna od plev berte jako rozdělení rybníku na ty co mají papír a mohou zakázky obdržet a ty co je nemohou dostat.  To jestli umí svářet se rychle pozná na pracovišti. Na to není třeba lejstro. Lejstro berte jako ochranu trhu, ochranu práce pro ty co ho mají.

S těmi odsuzovanými "lejstry" je to mnohem složitější, než si mnozí uvědomují.
Skutečný příklad:
Česká firma vyrábějící nejrůznější svařence dostala poptávku od zahraniční firmy. Kromě běžných výkresových požadavků byl v rohovém razítku výslovně uveden systém zkoušek jednak podle vnitřních předpisů poptávající firmy, ale také podle příslušných kontrolních norem EN. A protože to bylo pro letecký průmysl, byl to docela problém. Např. jedním z požadavků byla nutnost firmě předem doložit, že ta česká firma má všechny potřebné certifikáty, včetně doložení kopií Certifikátů svářečů, ktreří budou případně na dané zakázce pracovat. Samozřejmě ty Certifikáty musely pokrývat všechny typy a rozměry použitých materiálů. Firma vše doložila a velice lukrativní zakázku získala.

A opačný případ:
Česká firma získala zakázku na svařence pro německou firmu. Naslibovala doložení všech požadovaných dokumentů a pustila se do výroby. Při přejímce svařenců požadoval odběratel v prvním kroku předložení protokolů o Vizuální kontrole podle EN. Trapas, firma ani nevěděla, kdo takové protokoly smí vystavit. Dalším trapasem bylo předložení Svářečských průkazů se Základním kurzem podle ČSN ačkoli na výkresech byl požadavek svářečů se zkouškami dle EN. Závěr - německá firma zboží nepřevzala a neodebrala. Materiál, práce, čas - čistý prodělek. Firma následně proto zkrachovala.

Prostě řada firem sice chce podnikal i v oblasti svařování, ale že existují nějaké předpisy jim moc neříká, ono to určitě nějak dopadne.

ZDENÁL: Šlo by to i jednodušeji, ale české firmy chtějí šetřit a místo aby pořádně zaplatli třeba 3 slušné svářeče, tak raději přijmou 5 svářečů kteří udělali svářečák kdoví jak. Potom se vyrobí nějaká zakázka, plácnu 100ks. Výroba trvá řekněme týden. Výstupní kontrola polovinu kusů nepustí, tak se to musí opravovat, nebo v horším případě dělat znovu.

Jirkaty, pěkný příklady. Pro české prostředí je dost typický že realizátor dílo udělá podle sebe v rozporu se zadáním. Přece on ví jak to nejlépe udělat a zadavatel to nakonec převezme. K čemu papíry když jsem svářecí machr.

Co uděláte po dni práce pokrývačů, kdy jsou nabitý latě, kousek střechy položený a vy zjistíte že oproti dohodě zmenšili překryv tašek? Trváte na předělání nebo proměříte a zjistíte že překryv je na hraně, ale při dobré vůli to ještě půjde. Předělání by znamenalo vyhození části latí a nákup nových, nebo spíš že se pokrývačská parta ve zlém zvedne a střechu nechá odkrytou a vám do objektu bude pršet než se podaří sehnat nové pokrývače.

U té zkrachovalé firmy v Jirkatově příkladu zřejmě firma vsadila na to, že zadavatel nebude mít čas a energii na nové výběrko a novou výrobu.

Varoku, to co popisuješ je typická chyba firmy, která přijímá zakázku. Správný postup je takový, že se už poptávková dokumentace zpracovává jako výrobní. Při takovém postupu musí kvalifikovaný technolog - zakářkář na všechny chyby v dolumentaci přijít. Pak proběhne upřesnění dokumentace s vypořádáním všech chyb. Teprve potom se může provést celé nabídkové řízení s naceněním a případné přijetí zakázky. Pokud se cokoli v takovém řetězci činností zanedbá, tak vždycky hrozí průšvih. Jakmile se totiž cokoli vyrobí i s malou odchylkou od dodané dokumentace - i kdyby byla sebe nesmyslnější - tak je to výhradě zaležitost výrobní organizace se všemi případnými náklady. Proto musí být dokumentace předem prověřena, protože i zadavatel zakázky sice může udělat chybu, ale výrobce v ní nesmí pokračovat.

Před mnoha lety paní ing. Pošvářová, jako superevizorka pro liniové stavby, nepřevzala nový svařovaný silniční most pro vady ve svárech, přesněji v následně  "nepřístupných" dutinách. Ani tlak ministerstva ji nedonutil stanovisko změnit. Pozvaní odbornící z německé TÜV SÜD a DVS potvrdili správnost posouzení stavu a následně se most demontoval, převážel zpět přes půl republiky do výrobní firmy a pod trvalým dozorem kontrolních orgánů byla všechna kritická místa opravena a pak nový transport a nová instalace mostu. Vše na náklady výrobní firmy.

Ano, Radime, ta firma přestala existovat. Ve firmě, kde jsem v té době v té končině dělal nějakou kooperaci, nastoupil jeden svářeč z oné firmičky, který si pak na vlastní náklady pořídil svářečský Certifikát. Když líčil jak se tam pracovalo, tak jsme se tomu ukončení činnosti ani nedivili.

nejlepší je nic nevyrábět a živit se ničením odkazů předků
sice to také obnáší dost administrativy a nějaké ty kvalifikační předpoklady ale pro workoholiky noproblema