SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Charon: O tom to ale přecenení. Ať si každý doma lepí co chce. Tady jde o to co jste psal na začátku. Z asijských zemí tady teču proudy neznýmých i známých druhů svářeček, některé doslova za pár korun, jiné dražší. Nikdo netvrdí že domácí kutil si musí pořizovat mašinu za plácnu 40 000,- kč když ji vytáhne jednou nebo 2x za rok. Kdysi si domácí kutilové vyráběly svářečky různě podomácku nejčastěji MMA na omalovanou elektrodu, v té době asi jen střídavé na rutilové popř. kyselé elektrody. Časem si začali vyrábět i přídavné usměrňovače a používat basické elektrody na stejnosměrný proud. Nevím kdy přesně se začly prodávat i mašiny MAG, nejdříve dost drahé, řekněme kolem 25 000,- kč plus příslušenství, takže jste se klidně dostal i na nějakých těch 40 000,- kč. Ceny šly postuně dolů, ale s tím i kvalita svářeček pro kutily, třeba GUDE, Einhell modré řady, Shark, některé Telwiny a nevím co ještě. Lidi si poté začli předělávat tyhle mašiny, vyrábět podomácku. Nastoupila éra invertorových mašin nejprve asi jako MMA pro obalovanou elektrodu, poté i MIG/MAG. Ceny opět nejprve docela vysoké, potom postuně začaly ceny padat a dnes není problém sehnat MMA svářečku i kolem 1500,- kč a Mig/Mag nebo multifunkci za 5000,- kč možná i méně. Nejde ale jen o samotnou svářečku, jde i o to jak je to celé poskládané, nastavené atd. Vím z osobní zkušenosti že některé mašiny prostě moc neumí tenší materiály. K čemu je potom taková mašina domácímu kutilovy? Jiné jsou schválně papírově předimenzované, dokonce i na displejích, ve výsledku ale zklamání. Mačina která má papírově dávat třeba 200A dá zhruba polovinu. A doopravdy jsem takové už viděl, ne jenom na videích ale i na vlastní oči.

Máš s tímto strojem (nebo podobným) osobní zkušenost?

Cena po slevě 91 tisíc (původně 2x tolik).  No nekup to ....
Mám stejnej názor, jako Frank; už jsem moc starej, abych si něco takovýho pořizoval. Ještě tak kdyby zeťáci nebo vnuci byly na kutění, ale zeťáci toho maj v práci ažaž a pro vnuky je čajová lžička nebezpečná (protože je to semínko lopaty).
Udělal jsem si k Vánocům radost novým kolem, tak mám utrum. To aspoň jeden zeťák zdědí ....

Cvaknutím kostry na "hořák" by si měl laserovou pilku jako děda Drchlík z návštěvníků až na tu velikost. Hezké je také čištění a svaření jedním strojem, pokud přezbrojení netrvá dlouho. Kolik motohodin laser vydrží?

Ó nikoliv! Dusík nee! Způsobuje porositu! Při laserovém svařování nelegovaných a nízkolegovaných ocelí je nejčastěji používán argon, případně argonová směs s příměsí CO2 či O2. Při ušlechtilejších materiálech obvykle Argon, nebo pro dosažení větších průvarů Helium.

Jeden můj známý pořídil do firmy laserovou svářečku. Ukázal mě svůj první svár (koutový). Měl bych se na to podívat až dá vědětž. Zařizuje celé pracoviště.

Charone, v AUTOMOTIVE jsme ve svařovací laboratoři v mateřské firmě v Německu experimentovali s nejrůznějšími kombinacemi ochranných a formovacích plynů při svařování různých typů ocelí a Al slitinv včetně jejich heterogenních svarů. Vždy se sledovaly kvalitativní parametry svárů a samozřemě i přímé a nepřímé náklady.
Závěry:
Při robotizovaném MAG svařování uhlíkových ocelí je nejvhodnějším ochranným plynem kombinace Ar 82 %+ CO2 18 %, bez formovacího plynu.
Při robotizovaném MIG svařování nerezových ocelí je nejvhodnějším ochranným plynem kombinace Ar 97 % + CO2 3% s možným  formovacím plynem dusíkem.
Při robotizovaném MIG svařování heterogenních svarů ocelí a Al je nutné použít jako ochranný kvalitní Ar + He v směsi podle tloušťky svařovaných materiálů.

Všechny varianty byly podrobeny nejpřísnějším metalurgickým i mechanickým zkouškám. Nejhůř dopadly pokusy s použitím dusíku jako ochranného plynu. Vizuálně byly sváry přijatelné, ale metalurgické i mechanické zkoušky dopadly katastrofálně. Velké množství vměstků ve svarovém kovu a množství nitridů v hraniční vrstvě znamenalo značné zhoršení mechanických vlastností svarů a přechodových vrstev.

Všechny tyto informace jsou hodně zjednodušené. Výsledné mnohastránkové elaboráty už nemám k dispozici a stejně byly určeny jen vymezenému okruhu pracovníků.

jirkati napsal(a):

Závěry:
Při robotizovaném MAG svařování uhlíkových ocelí je nejvhodnějším ochranným plynem kombinace Ar 82 %+ CO2 18 %, bez formovacího plynu.
Při robotizovaném MIG svařování nerezových ocelí je nejvhodnějším ochranným plynem kombinace Ar 97 % + CO2 3% s možným  formovacím plynem dusíkem.
Při robotizovaném MIG svařování heterogenních svarů ocelí a Al je nutné použít jako ochranný kvalitní Ar + He v směsi podle tloušťky svařovaných materiálů.

Všechny varianty byly podrobeny nejpřísnějším metalurgickým i mechanickým zkouškám. Nejhůř dopadly pokusy s použitím dusíku jako ochranného plynu. Vizuálně byly sváry přijatelné, ale metalurgické i mechanické zkoušky dopadly katastrofálně. Velké množství vměstků ve svarovém kovu a množství nitridů v hraniční vrstvě znamenalo značné zhoršení mechanických vlastností svarů a přechodových vrstev. Při ročním svařování TIG to ani vizuálně nevypadalo dobře. Obrovské porosita patrná na první pohled.

Všechny tyto informace jsou hodně zjednodušené. Výsledné mnohastránkové elaboráty už nemám k dispozici a stejně byly určeny jen vymezenému okruhu pracovníků.

Tak to odpovídá realitě metalurgie kovů a problémům s vysokými teplotami oblouku a reakcí dusíku s kovy. A odpovídá to přesně i mým pokusům s použitím čistého dusíku jako ochranného plynu při TIG svařování, kdy jsem ještě měl možnost dělat různé pokusy ve Svářecí škole.
Už zde na fóru jsem to kdysi zmiňoval a mělo by to jít dohledat. Mám osobně vyzkoušeno, že čistý dusík nelze pro TIG svařování použít... Ani vizuálně to nevypadalo při ručním svařování TIG dobře. Na první pohled obrovská poposita...

Editoval Frank (Včera 18:28:12)