SVARFORUM.cz - forum o svářečkách a svařování

Svařování v ochranné atmosféře tavící se elektrodou vyžaduje co nejplošší charakteristiku zdroje, je to principiálně jiný způsob, než svařování obalenou elektrodou, kde oblouk hoří v ionizovaných parách kovů. Proud při svařování MIG/MAG se nastavuje svařovacím napětím podle vzorce I = (U-15):0,035. Proto je potřeba co nejtvrdší zdroj - čím tvrdší, tím bude svařovací proces stabilnější. Při použití rozptylového trafa by oblouk samozřejmě hořel taky, ale v nedefinovatelném stavu, bez možnosti nastavení svařovacího proudu a synergie posuvu drátu, v reálném procesu nepoužitelné.

Editoval Zdenek11 (15-08-2017 08:56:25)

Jadro trafa je dosť silné, najlepší spôsob by bol previnúť. Primár s  odbočkami na spodok a po dobrej izolácii na vrch sekundár.

Ne, u takových větších traf se většinou získává rozptyl vhodným geometrickým uspořádáním primárního a sekundárního vinutí na sloupcích. Trafa bez rozptylu (nebo s minimálním rozptylem) pak mají vinutý sekundár přímo na primáru. Přímo rozptylové jádro s regulací magnetickým bočníkem dnes mívají současné levné baubau zařízení.
Edit.: použít jediné trafo na MMA i na MAG by teoreticky šlo, ale byly by hodně složité výpočty, značné množství odboček z primáru, jejich složité přepínání a nutnost manuálního přepojování dvou sekundárních vinutí paralelně pro MAG a do série pro MMA. V dnešní době už prakticky nesmyslné složité monstrum.

Editoval Zdenek11 (15-08-2017 11:22:29)

Pokud nemáte levný přísun svářečkových MIG dílů, nebo se nejedná o prestižní věc, tak rychle pryč od toho. Spočítejte si co vás vyjde MIG hořák, posun drátu, ventil, elektronika posunu a bižuterie kolem. Už ted jste do toho investoval dost peněz i času. Až to dokončíte tak nejspíš budete mít průměrný MIG/MAG který nenaložíte do auta, kolem baráku aby jste ho tahali dva a v dílně bude zabírat spoustu místa. Stejnou, neli větší práci zastane invertorový MIG/MAG s MMA za 10 000Kč, který se vejde do skříně a lehce ho kamloliv převezete.

Někdo to řešil i tak,že koupil trafo (příp. tlumivku a další) a postavil si Ceočko tvarově vlastní konstrukce.Hotový trafo na jednofázový OMI 165A vyjde cca 2500Kč
Tady se dají vybrat komponenty:
http://www.gamasvar.cz/1975-trafa-a-tlumivky/

Sám mám trafo na COčko dělaný.Při řešení navinutí jsem byl okolnostma nucen ošidit primár trafa a je to znát (a to nevaří špatně).Kdybych se držel výpočtů bylo by to snad na 100%.(trafo mám 2x400V /190A).Trafo nepotřebuje chlazení.Výpočet se použil pro trvalý provoz (190A/25V).Manipulace s COčkem je špatná (trfo docela těžký).

Komu není z Hůry dáno v apatyce nekoupil!
Kdo chce ten pochopí Kdo nechce má hubu jen plnou keců takže asi tak.

Vendo chceš svařovat nebo předělávat svářečky?

Jo a pokud si tu neumíš vyhledat informace  to si pak ani nezasloužil rady!

hubi> protože pro MIG je třeba tvrdý trafo  (při konkrétním napětí ideálně nekonečný proud).

Hubi - rozdíl mezi oběma systémy je veliký. Když se podíváš na charakteristiky oblouku tak uvidíš přímo dramatický rozdíl.

MMA, TIG - u ručních metod totiž svářeč přímo rukou (a hlavou) ovlivňuje způsob hoření oblouku. A protože je obojí nedokonalé, musí ještě nastoupit stroj. Proto prakticky svařovací proud zůstává konstantní při změnách délky oblouku nedokonalým vedením rukou. A protože je konstantní svařovací proud, je poměrně konstantní i kvalita vznikajícího sváru, protože svářeč má dost času na vyrovnání svých nedokonalostí proměnným dodáváním přídavného materiálu do oblouku. To vše vyžaduje tzv. měkký zdroj svařovacího proudu.

MIG/MAG - díky "automatizovanému" podávání přídavného materiálu není možnost nějakých kompenzací a musí se tedy vše "zařídit" svařovacím proudem a napětím. Už při malé změně napětí na oblouku (tedy na výletu drátu a na  délce oblouku) se výrazně mění velikost svařovacího proudu. To vyžaduje "tvrdý" zdroj svařovacího proudu.

A pro doplnění - moderní (a drahé) MIG/MAG svařovací zdroje, používané při robotizovaném svařování, dokážou za chodu měnit až 16 parametrů průběžně. Vše probíhá na základě řady složitých zpětných vazeb. Jedním z mnoha je i proměnný posuv drátu. Těch průběžně měřených a upravovaných parametrů je skutečně mnoho, obvykle si je ani neuvědomujeme. Např. se trvale měří elektrický odpor celého okruhu a na jeho základě se mění napětí i proud na oblouku, trvale se sledují drobné změny napětí na oblouku způsobené rozstřikem a na jejich základě se automaticky mění indukčnost tlumivky atd.

Editoval jirkati (16-08-2017 09:59:25)

Sqad - někde mám ty vazby velikosti tlumivky a vlivu na oblouk ve svých přednáškách. Zkusím to najít (ach ten čas) a dát sem obrázky, to je názornější. Ale dá se říci, že příliš vysoká i příliš nízká indukčnost jsou za určitých svařovacích parametrů špatné.

S velikostí indukčnosti jsem experimentoval. Pokud byla velmi nízká, drát se rozprskával na velmi drobné až prachové kuličky, při napětích do 22V byl oblouk strašně krátký, svár se nerozlil, materiál z drátu se nespojil s plechem 0,8mm, ale pouze s housenkou na plechu. Oblouk vypadal podobně, jako je na komutátoru vrtačky. Jen málo nad 22V se plech okamžitě propálil a roztřik byl velký. Při zvyšování indukčnosti se roztřik snižoval, zvuk byl měkčí, obouk se protahoval, svár se více prohříval, housenka byla nižší, bylo nutno snižovat napětí až na min 12,5V a jet rychleji hořákem.
Co dělá větší indukčnost, než je zabudovaná ve svářečce si může každý vyzkoušet sám, stačí omotat kabel od zemnících kleští kolem např  kulatiny průměru  70-100mm, nebo kolejnice nebo větší palice. Hodně zvýšit indukčnost pak jde přidáním tlumivky třeba z jiné staré svářečky MMA. Jen nesvářet v hodně intenzivním magnetickém poli této provizorní tlumivky (dále od pólů).
Když se to přežene, bude malá dynamika proudu při použití silnějšího drátu a větších rychlostech podávání drátu, hlavně při sepnutí hořáku, asi by to šlo částečně eliminovat nižší přibližovací rychlostí, a při vypnutí bude proud pomaleji klesat, tedy snížit brždění drátu při doběhu.

Bořku, takto bohužel nelze uvažovat. Ten systém zařazení tlumivky do okruhu svařovacího proudu je docela složitá záležitost a její řešení je u každého typu svářečky trochu jiné. A invertor s budíčem nad 40 kHz už prakticky tlimivku nepotřebuje, a dnešní profi mašinky chodí i na 100 kHz.
Velmi záleží na konstrukci samotné tlumivky, jak rychle či snadno se dostane do oblasti mezi nasycením a přesycením. To jsou při kmitočtu 50 Hz při "jednocestném" a 100 Hz při dvoucestném rozhodující vlastnosti. A ještě složitější je to u tyristorových systémů, kde má tlumivka prakticky při každém úhlu otevření tyristoru jiné vlastnosti. A to se ještě musí uvažovat s ději na svařovacím oblouku. Ten je přece také součástí celého obvodu a produkuje celé spektrum kmitočtů, které se na tlumivce také projeví.
Takže nejrozumnější je si uvědomit co je úkolem tlumivky ve svařovacím obvodu. Při příliš malé hodnotě vřazené indukčnosti procházejí tlumivkou špičky proudu, které zvětšují rozstřik. Při příliš velké indukčnosti se zhoršuje zapalování i dynamika svařovacího oblouku. Takže se vždy hledá pro danou konstrukci svařovacího zdroje kompromis.

Jen pro zajímavost: do starších(20let zpátky) coček Einhel 170 se montovaly tlumivky s indukčností kolem 2,2mH (naměřená hodnota LCR metrem MIC-4070D)